Jaká to náhoda. Moson z pohledu diváka + viac ako 500 fotografií

24. apríl 2017 ... Ján Moravčík ... počas súťaže Moson Model Show konanej tento víkend som stretol veľké množstvo ľudí. Medzi nimi aj Davida Dameka, kterého z našich stránok poznáte cez špičkové videá, ktoré zo stavby svojich modelov natáča. Na jeho kanál sa dostanete, keď kliknete TU. Aj napriek tomu, že Davidove modely sú na špičkovej úrovni, na súťaže nechodí. Potešila ma preto Davidova ponuka napísať článok jako „bežného diváka“, ktorý moc nemá s čím porovnávať. Prajem vám príjemné čítanie.

Vrátil jsem se ve čtvrtek z Berlína a po takové cestě se mi nikam nechtělo. Říkal jsem si, že by bylo pěkné se někdy na Moson podívat. Co jsem slyšel, tak je tam opravdu spousty krásných modelů. Takové bájné zvíře, které jinde neuvidíte.

V pátek večer jsem myšlenku na Moson úplně zavrhl. Však budou fotky na těch internetech. 

Někdy okolo osmé večer se rozzvonil mobil a kamarád z místního obchůdku volal, že mají jedno volné místo v autě a jestli bych nechtěl jet. Naděje opět zaplála a s velkým nadšením jsem hned souhlasil. Už se jen ozvalo, tak ve tři ráno u mě.

Sobota. Budík ve 2:00 začal řvát skladbu „Wake up“ skupiny Emigrate. Tohle vás zaručeně probudí, tedy pokud hned poté nedostanete infarkt.  Vyčistit zuby, hodit foťák do baťohu a jde se. Pro jistotu vzít nabíječku na baterky. S velkým optimismem jsem si pořád říkal, že ji zaručeně nebudu potřebovat. Nakonec jsem ji využil hned 3x.

Cesta autem vedla přes Beskydy a jak se bojím jezdit autem, tak v noci mám strach ještě vetší. Serpentýny, sníh a srnky přebíhajíc přes cestu mi na sebevědomí moc nepřidaly.  Po napojení na Slovenskou D1 už byla cesta pohodová až do Maďarska.

V 8:00 jsme byli na místě. První myšlenka, sportovní hala? To bude velké. Vešel jsem do prostor výstavy a tam na měl čekalo desítky stolů s bojovou techniku, letadly, auty, loděmi, figurkami atd. Trochu jsem v prvním momentě záviděl lidem, kteří se zaměřují jen na letadla nebo tanky. Co má dělat člověk jako já, který lepí všechno. Ve výsledu to vypadalo tak, že jsem létal od jednoho modelu k druhému jako tretka. Poté co jsem psychicky vydýchal tanky v zápatí jsem v dáli uviděl auta. Tak jsem letěl tam. No a pak zase figurky a toto nebralo konce. Sportovní hala z tohoto důvodu byla velmi praktická. Třešničkou na dortu bylo, že od otevření se počet vystavených modelu ještě zdvojnásobil. Po pár hodinách už jsem si nepamatoval, co jsem fotil a co ne. Vyřešil jsem to tak, že pokud se někdo objevil s novým modelem ihned jsem se ho držel jako klíště. Sorry jako, ale je to prostě musím vidět. Připadal jsem si jako Ash Ketchum se svou hláškou „catch them all“.

Možná se ptáte, co si vlastně myslím o jednotlivých modelech a celkové úrovni soutěže. Z kvality modelů jsem byl opravdu upřímně nadšený. Převážně u AFV byl jeden špičkový model vedle druhého.

Jen abych nebyl takový strašný optimista. Co si myslím o soutěži?

Lokace, parkování, organizace je na jedničku. Organizátorům bych tímto chtěl velmi poděkovat. Spíše mám trochu smíšené pocity s oceněními. Já jsem nesoutěžil a už ani nesoutěžím, tak to beru trochu s odstupem a nadhledem. Snad to budete taky tak brát. Pokud se někoho dotknu, tak se srdečně omlouvám. Byl jsem tam poprvé, tak mě to docela překvapilo.

Podle statistik z minulých roků se na můj vkus rozdává až moc medaili, ale to je nešvar i ve sportu a školství (viz titulky na VŠ). Trochu matematiky (statistiky z roku 2016). Na 1668 přihlášených modelů rozdat 396 ocenění je docela sranda. Přihlášeno 560 modelářů. Tedy 70 % modelářů dostane cenu. Kdyby to byl aspoň každý druhý (jistě třeba jeden modelář dostane šest cen, tak ten průměr docela kolísá). Nevím, jestli v dnešní době se musí na soutěžích (výstavách) podobného formátu dělat 62 soutěžních kategorii.

Nastávají tyto otázky. Položte si je sami, zkuste si na ně odpovědět a trochu popřemýšlet. Docela by mě zajímaly vaše názory.

• Musí soutěže rozdat tolik cen, aby přitáhli modeláře?
• Byl by tam vůbec někdo, kdyby se rozdaly jen tři ceny pro nejlepší modely nebo by žádné ceny nebyly a byla by to jen výstava?
• Dělají modeláři modely pouze aby dostali cenu?
• Jsou šťastní nebo mají radost, když dostanu cenu, které bylo rozdáno 396 kusů?
• Budou naštvaní, když ji nedostanou?
• Má taková cena ve výsledku nějako váhu?
• Váži si ostatní lidi té ceny?
• Má vůbec smysl soutěžit s plastikovými modely?
• Nepřipadá Vám to jako soutěžit s obrazy, sochami a porovnávat, který je lepší?

Co já vidím osobně pěkného na takovém to svátku, že člověk potká spousty známých lidí a pěkně si popovídá. Třeba si koupí si nějakou stavebnici, a hlavně se podívá na spousty krásných modelů. To je pro mě hlavní. Moc děkuji, pokud jste to dočetli až sem. Přeji spousty krásných modelů, a hlavně stavějte modely pro radost.