Dnes nás navždy opustil Robert Vysloužil

6. jún 2020 ... Ján Moravčík ... mimoriadne smutný deň dnes prežívam ja, celý tím EastModels. Dnes ráno nás opustil náš člen Robert Vysloužil. Spomienku na tohto úžasného človeka si pripomenieme textom Mareka Zindulku a Lukáša Kvietka. 

Marek Zindulka ... dneska mě hned po ránu zastihla neskutečně špatná zpráva. Těžko se mi hledají slova nad ztrátou mého nejlepšího kamaráda parťáka na soutěže a spolu organizátora soutěže Modelfest Šumperk. 

S Robertem jsem se seznámil na klubu kdy poprvé přišel už od začátku měl úsměv na tváři hned jsme si pocitově sedli dovolím si říct, že nakonec jsme byli nejlepší přátelé. Pamatuju si větu když přišel podruhé do klubu a říkal ,,K dokončování modelů jste mě dohnali vy". Jeho cit pro detail a jemnost k dokončování detailů byl neuvěřitelný. Byl jsem rád když jsem ho před čtyřmi roky přemluvil k soutěžení na výstavách. Potom jsme už spolu jezdili jako parťáci i do zahraničí. První jeho zahraniční soutěž byla v Polsku kde nabral inspiraci a motivaci se posouvat dál. Tam se také poprvé setkal s klukama z Eastmodels týmu ze Slovenska a dovolím si říct, že už tam se stal jedním ze členů týmu. Jeho zapálení do modelaření bylo úchvatné měl nastudované takové věci co nikdo jiný o letadlech tady neměl.
Věděl jsem, že kdykoliv se na něj můžu obrátit s pomocí on mi pomůže nikdy nikoho neodmítl v pomoci vždy měl úsměv na tváři a vše vždy vyřešil.
Shruba před 4 roky mě napadla myšlenka uspořádat v Šumperku soutěž věděl jsem, že když toto řeknu a nastíním Robovi on se toho chopí semnou. Začala dlouhá cesta příprav a vyřizování na úřadech, ale podařilo se nám to. Byl jedním z velkých strůjců Modelfestu v Šumperku. Vím, že přípravy na 1. ročník byli dlouhé a sám mi potom říkal, že mně měl kolikrát už plné zuby pořád jsem si vymýšlel věci co by jsme mohli udělat a jak ohromit soutěžící. On mě držel na zemi abych si nechal i další věci na další ročníky. Spolu jsme toho hodně procestovali. Byli jsme v Maďarsku na soutěži Mosonmagyárovár na mistrovství světa v modelech kde se předvádí nejlepší modeláři z různých koutů světa.      Když tam Rob vyhrál 1. místo byl jsem na něj tak moc pyšný, že konečně se zadařilo a dostal svoji vysněnou cenu. Když se objevilo jeho jméno na obrazovce tak jeho reakce byla neskutečná: ,,To je moje jméno to je moje jméno" na ten moment s klukama z eastmodels týmu nikdy nezapomeneme. A utíkal po schodech dolů pro cenu. Taky si pamatuju jak jsme po ránu v Mošoni říkali tý jo Robe ty teda chrápeš to jde slyšet až do druhého pokoje a dělali jsme si z toho srandu co bych dal za to slyšet to znovu na každé společné akci.
Když jsem potřeboval pomoc a měl jem splín on tu byl vždy pro mě spolu jsme vždy popili až do ranních hodin a potom jsme se tomu zasmáli.
Jeho velkou zálibou bylo focení a  ať už jsme jeli spolu kamkoliv vždy měl u sebe foták, aby fotil jeho fotky zdobili klubový web i web eastmodels týmu. Měl rád také přírodu, kolo, a střílení ze zbraní.
Když se cokoliv stalo v klubu a já byl naštvaný on mě musel držet při zemi abych se na to podíval pozitivně. Stále byl pozitivně naladěný poslední roky byl jako můj starší brácha, který mi radí. Prožili jsme spolu krásné chvíle na soutěžích, ale i mimo ně na klubových grilovačkách nebo posezeních. S kluky z klubu všichni ho měli rádi byl oblíbený u lidí a spoustu lidí ze Šumperka ho zná.
Robert od začátku nemoci urputně bojoval nevzdával se i v nemocnici jsme se bavili o tom jak se spolu podíváme ještě na soutěže a užijeme si srandy, bohužel nemoc nad ním po čase zvítězila je to pro mě a ostatní blízké velká ztráta. Už odpočívá v modelářském nebi děkuji za ten čas co jsme se spolu znali a co všechno jsme spolu zažili. Navždy budeš v mém srdci byl jsi můj nejlepší přítel

Děkuji ti za všechno!

Lukáš Kvietok ... jedno z najhorších rán, aké som mohol kedy zažiť, bolo práve to dnešné. Niečo po 9tej hodine mi volal Marek Zindulka, a pri pohľade na mobil, som v tej chvíli vedel, že mi nevolá, pretože ho zaujíma, ako som sa vyspal, a aký budem mať víkend. V tej chvíli som vedel, že sa naplnil najhorší možný scenár o našom priateľovi a členovi, Robertovi Vysloužilovi. Marek mi oznámil, že dnes nad ránom, po dlhých mesiacoch boja so zákernou chorobou, nás navždy opustil Robert. Ani neviem, ako som zareagoval, ale so slzami v očiach a trasúcim hlasom som mu vyjadril úprimnú sústrasť, a nechal pozdraviť blízku rodinu.

Nebolo to dávno, čo sme na eastmodels zverejnili článok, kde sme Roberta predstavili, ako nového člena našej malej posádky, a stal sa právoplatným členom eastmodels portálu. Nepíše sa mi to ľahko, ale skúsim Vám priblížiť naše spomienky a zážitky s Robertom.

Niekoľko rokov dozadu sme sa s Marekom dohodli, že príde na našu súťaž do Rimavskej Soboty. Pôvodne mali prísť viacerí zo Šumperku, avšak pracovné okolnosti to ostatným členom nedovolili. Tak prišiel len Marek, a doniesol niekoľko modelov od Roberta. Robert bol zarytý lietadielkár, a priznám sa, nesledoval som, a ani som nepoznal jeho prácu. Keď Marek vyložil jeho modely na stôl, Števo Pásztor ma zavolal slovami: „poď sem, po..erieš sa...“ A nechýbalo veľa, a nebol by sa ani veľmi mýlil. Na stole boli dva modely lietadiel, z ktorých sme naozaj išli odpadnúť. A to môžem s kľudným svedomím povedať, že sme v tom čase mali za sebou už desiatky súťaží nielen na Slovensku, ale aj v zahraničí. Marekovi sme povedali, že by sme veľmi radi spoznali Roberta, a že ich obidvoch pozývame na ďalší ročník. Ani neviem, ako rýchlo ten rok ubehol, ale dostali sme potvrdenie, že Marek aj s Robertom prídu. Ponúkol som im, že aby nemuseli spať po hoteloch, bol by som veľmi rád, ak by prijali ubytovanie na víkend u mňa. Dodnes si pamätám, ako vystúpili z auta, a prvá veta, ktorú Robert povedal bola: Ahoj, ja som Robert, Marekov kamoš z klubu, niečo som priniesol, dúfam, že ti to bude chutiť. V tom okamihu vybral z tašky kvalitnú fľašu dánskeho rumu (ktorý mám mimochodom dodnes, a s ktorým si dnes večer na dobrého kamaráta zaspomínam). Po perfektnom víkende nám bolo jasné, že tento chlapík je naša krvná skupina, a má veľmi dobrý vplyv na Mareka, čo nás tešilo o to viac. Hneď sme si dohodli ďalšie akcie, a tešili sme sa na ďalšie stretnutia, ktorých bolo neúrekom, či už Mošon, naša súťaž v Rimavskej Sobote, maratón v Liptovskom Hrádku, a v neposlednom rade ModelFest Šumperk.

Na každej akcii sa Robert stretával s ďalšími ľuďmi, či už to boli od nás (Pišta Böd, Janči Séleš, Maťo Cuper), alebo ľudia z Hrádku (Majo Glemba), či dokonca naši zahraniční priatelia. S každým mal dobrý vzťah, s každým si rozumel, a čo bolo lepšie, s každým si mal čo povedať, a to nielen o modeloch.

V hlave mi zostala krásna spomienka z Mošone, keď sme dali dokopy Roberta a Pištu na jednu izbu, pretože mali tendenciu v noci „píliť drevo“. Za celú noc napílili asi 20 metrov dreva, my sme napriek stenovej bariére nespali takmer vôbec, a prvá veta ráno od Roberta. Vy ste sa nevyspali? My sme s Pištom spali ako zarezaní, však Pišta. A Pišta s ranným úsmevom pokýval hlavou, ako keby spal v maminom náručí. Odvtedy sme vedeli, že týchto dvoch drevorubačov dávame na každej akcii na jednu izbu.

Veľmi krásne dni sme zažili na súťaži v Šumperku, keď nás Robert pozval k nemu domov na večeru. Po niekoľkohodinovej ceste nám to naozaj padlo dobre, a tešili sme sa, že ho znova po dlhej dobe uvidíme. Vtedy sme ho spoznali aj v tom jeho vlastnom prostredí, a prirástol nám k srdcu ešte viac. Ukázal nám dom, záhradu, svoju stolársku dielňu, svoje záľuby, a uvedomili sme si, že s každým z nás si nájde nejakú spoločnú záľubu. Robert bol rovnako ako ja, milovníkom streľby a reálnych zbraní. Obdivoval som jeho ostré kúsky, a dohadovali sme si stretnutie na strelnici. Rovnako mal slabosť pre dobré jedlo a veľmi rád varil, čo mi imponovalo, pretože túto slabosť mám aj ja. So Števom si vedel nájsť spoločnú reč o dobrých autách. A to, že Robert vedel, čo je dobré, potvrdí aj Števo. S Jančim si rovnako našli spoločného koníčka mimo modelárstva, a to bolo fotografovanie. S každým z nás mal niečo spoločné, a to bol dôvod, prečo nám tento, pre nás stále chlapec (napriek tomu, že bol takmer o 10rokov od nás starší) tak veľmi prirástol k srdcu.

Toto je len zlomok krásnych spomienok na Roberta Vyslouzila. Určite ste ho mnohí poznali, určite ste s ním mnohí mali kopu zážitkov, určite ste si s ním mnohí užili kopu pekných chvíľ. Nech zostane vo Vašich srdciach, ako večne optimistický a usmievavý človek, ako človek, ktorý vedel poradiť, ktorý sa na veci díval s nadhľadom a ktorý nikdy neodmietol žiadnu žiadosť o pomoc.

Robert, zostaneš navždy s nami v našich srdciach, budeš s nami na každej súťaži. Silno búchaj na nebeskú bránu, a dávaj tam zhora pozor na všetkých tvojich blízkych.

Za celý eastmodels tím mi prosím dovoľte vyjadriť úprimnú sústrasť pozostalým a celej rodine.